Pěnčín - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Historie

Následující řádky nemají ambici být vyčerpávajícím pojednáním o historii obce. Budou zmíněny především ty skutečnosti, které mohou být pro výběr heraldických figur do znaku obce inspirující. Obec Pěnčín je dnes tvořena sedmi částmi, které v minulosti byly samostatnými obcemi. Jsou to: Alšovice, Bratříkov, Dolní Černá Studnice, Huť, Jistebsko, Krásná a Pěnčín. Jejich historie, díky poloze na rozhraní několika panství je rozdílná.

Alšovice, (dříve Halšovice), Jistebsko (dříve také německy Gistey)

byly již v polovině 16. století (1543) součástí vartenberského panství Skály (vlastně hrad Vranov - zv. také Skála Vartenberská pro odlišení Hrubé Skály). Jsou také jmenovány při prodeji panství v roce 1615, kdy panství koupil Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic od Oty Jindřicha z Vartenberka. V roce 1618 zemřel Smiřický a vše získal Albrecht z Valdštejna, který jako kníže a vévoda z Frýdlantu udělil v roce 1628 jaké léno panství rohozecké (Hrubý Rohozec) se zámkem Skály a 28 vesnicemi Mikuláši z Desfours. Poté, co byl Albrecht z Valdštejna v roce 1634 zavražděn v Chebu, byl jeho rozsáhlý majetek konfiskován a císař dal panství Hrubý Rohozec do dědičného držení dosavadnímu frýdlantskému leníkovi Mikuláši z Desfours. Jeho potomci drželi statek až do nové doby.
Pamětní kniha obce Alšovice k nahlédnutí zde !

Bratříkov

náležel k panství příslušnému k hradu Návarov. Tento hrad se dostal do rukou Smiřických v roce 1515, kdy Zikmund Smiřický koupil od bratří Jana a Bernarda z Valdštejna zástavní právo, držené do té doby Janem z Boskovic na Hrubé skále. Od Smiřických přešel statek na Albrechta z Valdštejna. Ten v roce 1627 dal Návarov v manství Gertrudě, vdově po Petru Antonínovi de Lamotte. Po Lamottech přešel Návarov na Ehrenbergy, kteří na zámku Návarov sídlili do roku 1873. Obec Bratříkov proslula zejména v 19. století těžbou kvalitní pokrývačské břidlice.

Krásná

(kdysi Šubrtovice a pak Šumburk) je připomínaná od roku 1608, jako součást panství Skály. Ve vsi byl v 18. století postaven kostel sv. Josefa. Jeho stavebník Johann Josef Kittel (1704 - 1783) byl význačnou osobností své doby. Působil jako léčitel a byl zván Faust Jizerských hor.

Huť

nese pojmenování po skutečné sklářské huti, která se připomíná již v roce 1588. Sklářství a zpracování a zušlechťování skla má v Pěnčíně a okolí dlouhou a silnou tradici. Tradiční jsou zde mačkárny skla, zv. drikety, zpracovávající skleněné tyče na korále různých tvarů a velikostí. Drikety jsou zcela specifické a na první pohled identifikovatelné technické stavby. Zděný přízemní domek s okny má typickou siluetu tvořenou dvěma komíny na koncích sedlové střechy a na jejím hřebeni nástavbu, umožňující odvětrání vnitřku.

Dolní Černá Studnice

Je to nejvýše položená vesnice v rámci obce Pěnčín a její charakter je spíše horský, o čemž svědčí i pěkné chalupy, rozprostřené na svazích Černostudničního hřebene nebo Maršovického vrchu. Již odtud se naskýtají kouzelné rozhledy do nížin a na vrcholky Krkonoš. Po nedlouhém pěším stoupání se dojde na Horní Černou Studnici se známou rozhlednou.

Pramení zde potom Žernovník, který dále protéká Hutí a Bratříkovem a v Železném Brodě již tvoří nepřehlédnutelný přítok Jizery. O jeho pramenité studánce se datuje pověst, že její zázračná voda kdysi pomohla vrátit zrak slepému chlapci. Pramen kdysi obklopovaly mohutné buky, na nichž byly umístěny děkovné obrázky. Stával zde i Obětní kámen.

Silnice, protínající vesnici tvořila důležitou spojnici mezi Jabloncem nad Nisou, Hutí a Zásadou v době největšího rozmachu bižuterní výroby. Na vrcholovém přehybu stávala již na konci 16. století zájezdní hospoda, později zdokonalená na tzv. Vinšovku (Wűnschbaude), která ještě v šedesátých letech 20. století byla hojně navštěvována turisty i výletníky.

Nejnovější zajímavostí v Dolní Černé Studnici je archeologický nález těžebního a zpracovatelského areálu, který ve svém stáří šestého tisíciletí před naším letopočtem představuje jeden z nejstarších dochovaných terénních reliktů důlní činnosti ve střední a západní Evropě. Lokalita je naprostým unikátem.

Pěnčín

... je v současné době sídlem samosprávy, je poprvé připomínán v pramenech v roce 1592, jako součást panství Svijany Jaroslava z Vartenberka (+ 1602). V roce 1614 koupil Svijany Jáchym Ondřej Šlik, 21. 6. 1621 popravený na Staroměstském náměstí v Praze společně s dalšími 27 šlechtici a měšťany. Svijanské panství získal Albrecht z Valdštejna, který je postoupil svému příbuznému Maxmiliánovi z Valdštejna, držiteli Mnichova Hradiště. Valdštejnové drželi Svijany až do roku 1814. Později se držiteli Svijan stali příslušníci knížecího rodu Rohanů, sídlící na zámku Sychrov.

Ačkoliv území dnešního katastru obce Pěnčín bylo v historii příslušné k rozdílným panstvím, je patrné, že v určité době měly všechny dnešní části společnou vrchnost - bylo to období držby Albrechta z Valdštejna.